Jedinou kapitolou čtvrtého dílu knihy ‚Příjem, třetí patro aneb Pět let s Pirisem‘ je povídka ‚Závěrečné vojenské soustředění na Babinách‘. Bylo to trpké rozloučení s vojenskou katedrou, na kterou studenti ČVUT docházeli v průběhu třetího a čtvrtého ročníku každý týden. Týden co týden přicházeli o jeden den studia a otrávení seděli v učebnách motolských teskobaráků. Přitom slovo ‚učebna‘ bylo až příliš nadnesené, neboť v těchto místnostech byli nuceni do sebe vstřebávat směsi totalitní ideologie a badonismu® toho nejhrubšího zrna. Vyvrcholením dvouletého vymývání mozků na vojenské katedře bylo pětinedělní závěrečné soustředění v polním táboře Babiny u Litoměřic. Kdo ho přežil ve zdraví, nastoupil po škole na jednoroční vojenskou službu. Kdo ne, strávil na vojně ztracené dva roky života. Tento čtvrtý díl knihy vychází v prvním vydání a je kopií rukopisu z konce sedmdesátých let dvacátého století.
